Sdílení má funkce komunikativní, myšlenkové, citové, expresivní a estetické. Jazykem se rozumí společné znaky vedoucí ke komunikaci (písmena, slova, obrazy…). Základem je řeč, složená ze slov, navazuje písmo. K zachycení řeči v písmu je třeba abeceda.

Známe různé abecedy – vyjádření písmene (znaku):
o latinka
o azbuka
o římská
o řecká
o čínská
o hieroglyfy
o znaková řeč
o Morseova abeceda - převod písma do čárek a teček
o praporková abeceda
o Braillovo písmo - používané zrakově postiženými spoluobčany, tabulka s šesti možnými body, které se různě kombinují aj.
Dále jsou to Indiánské písmo (obrázkové), stopařské značky (symboly – pokyny k cestě), nebo turistické značky (naváděcí) aj.

Písmena můžeme vyjádřit různě:
- psaným znakem (písmem)
- kresleným symbolem
- zvukem
- světlem
- digitálně + -
- texturou povrchu
- postojem
- semaforová abeceda, také nazývaná vlajková či praporková, byla kdysi nejrozšířenějším způsobem dorozumívání v námořní dopravě. Slouží k dorozumívání na delší vzdálenosti, ale s přímou viditelností. Jednotlivá písmena jsou kódována vzájemným postavením paží.

Navrhujeme využít nový způsob vyjádření znaků tzv. tyčkovou abecedou, kombinací 10 x 10 způsobů polohy dvou tyček (spojnice dvou konců tyčky). Pokud tyto konce zaměníme za dva světelné body, můžeme komunikovat i na dálku a ve tmě. Dále můžeme tyčku natřít nebo obalit fluoreskujícím materiálem pro zvýšení viditelnosti (například pokud stojím v blízkosti světla nebo ohně). Pro jednodušší komunikaci nám stačí jedna hůlka - 5 x 10 tj. 50 znaků. Světelné body lze zaměnit i za diodové či ledkové body (digitální písmo), kdy + znamená svítí, - nesvítí.