Vloženo: 14.12.2017
Patentem lze chránit složité výrobky i v podstatě jednoduché výrobky, látky či zařízení, jestliže jsou nové, jsou výsledkem vynálezecké činnosti a jsou průmyslově využitelné, což jsou základní kritéria patentovatelnosti. Jako příklady jednoduchých, ale úspěšných patentů lze uvést např. kancelářskou sponku, plastový zatloukací háček do zdi nebo trhací uzávěr plechovek na nápoje.
V České republice je pro ochranu příslušný Úřad průmyslového vlastnictví. V zahraničí se ochrana patentů realizuje prostřednictvím mezinárodních dohod. V Evropě lze získat evropský patent na základě Evropské patentové úmluvy nebo lze postupovat podle smlouvy o patentové spolupráci, podáním tzv. PCT mezinárodní přihlášky, která je účinná i mimo Evropu.
Udělení patentu lze chápat jako určitou společenskou dohodu mezi státem a majitelem patentu. Majitel patentu získá časově omezený monopol (maximálně dvacet let), ale naproti tomu musí své řešení popsat v patentové přihlášce a tento popis se po zveřejnění patentové přihlášky stává zdrojem informací pro ostatní soutěžitele. Je tedy třeba vždy zvážit, zda své řešení chránit, nebo raději dobře utajit.
Nejčastější chybou je to, že se výrobek nebo značka nechrání včas. U patentů jde o problém zcela zásadní - po uvedení výrobku na trh již patentová ochrana není možná, protože není splněn požadavek novosti. Dále by mělo být samozřejmostí, že před zahájením jakéhokoliv vývoje nebo výzkumu se provede důkladná patentová rešerše. Bohužel se ne vždy setkáváme s tímto přístupem. Nakonec bych doporučil, aby rozsah zejména zahraniční patentové ochrany byl vždy úměrný očekávaným exportním prodejům a aby majitel patentu počítal i s tím, že práva z patentu bude třeba soudně vymáhat a nést finanční náklady s tím spojené.
http://www.patentcentrum.cz
